Jako malá holka jsem se proháněla v lesích kolem Železného Brodu. Babička s dědou pobývali na odlehlé samotě mezi obcemi Těpeře a Dupanda – Alšovice, kde se v 19. a 20. století břidlice těžila. Dnes zůstala pouze vzpomínka v podobě zatopených lomů, v naší dílně však má břidlice stále své místo, a posouvá příběh našeho rodinného šperkařství.
Dům prarodičů v Alšovicích postavil pradědeček Celestýn na přelomu 19. a 20. století. S ostatními chlapi těžil a lámal zdejší břidlici. Věřil, že sláva tohoto kvalitního stavebního materiálu potrvá ještě dlouho, vždyť se tam průmyslově těžila už od 20 let 19. století.
Začala však první světová válka, která přerušila těžbu, vzala život pradědečka a objevy nových stavebních materiálů definitivně rozkvět lomů zastavily. Břidlice však z lesů, cest ani polí nezmizela. Nejvíce ji zůstalo ve starých zatopených lomech. A tak jsem se k břidlici dostala i já.
Rok s břidlicí
V zimě ponořených do ledu s krásnou stínohrou šedé a bílé. Na jaře za zvuku kuňkajících žab a v létě pohádka. V horkých dnech osvěžující koupání, skoky z břidlicových skal. Pod námi bylo desítky metrů hloubky. Dodnes si pamatuji na ten pocit, až adrenalinový, z té temné vody a hloubky pod sebou. A ty bouřky v létě…
V podloží vedle břidlice se v okolí lomů nacházejí stopy uranu, proto blesky sjížděly rovnou do země. S ubývajícím létem, kdy voda postupně ztrácela teplotu, se kolem lomů dalo dělat mnoho věcí. Stavět domečky z mechu a břidlice, nebo vzít hřebík a vyrývat do břidlicových plátů obrázky a monogramy.
Kouzlo domů a chalup
Břidlice nesloužila však jen nám dětem. V okolních domcích a chalupách byla přítomnost vidět na každém kroku. Pokud nebyla přímo na střechách, či štítech starých chalup, tak na nových domech plnila funkci dekorativního kamene. Venku tvořila spodní část fasád a uvnitř zdobila stěny chodeb, místností a obložení krbů. Obrázky s různými rytinami do břidlice měla snad každá domácnost.
Zatímco starý dům prarodičů v Alšovicích stojí dál uprostřed lesů a břidlicových lomů, baabička s dědou už dávno nežijí. Jejich dům však nese stopy rodiny, pro kterou byla břidlice štěstím i prokletím.
Dnes se kruh uzavírá. Stále se vracím i s dcerou do míst svého dětství a nacházím pro vás, kolem zatopených lomů, kousky břidlice. V naší zlatnické dílně z nich vznikají originální šperky, které nesou dál stopu 100leté historie.
…a nejen praděda Celestýn by měl z toho určitě velkou radost…
